Na úvod
Equine genetics je stránka, která se zabývá genetickou výbavou koní, zejména vznikem jejich zbarvení. Pro její vznik jsem se rozhodla, protože takto ucelené informace v češtině jsem nikde na internetu nenašla, jinak bych nenosila dříví do lesa. Všechno co o genetice koní vím, jsem nastudovala na amerických stránkách, které se tímto tématem zabývají. Všechny weby, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v záložce Zdroje a odkazy. Nejedná se ale o pouhé kopírování textu nebo doslovné překlady, snažím se vše srozumitelně popsat vlastními slovy a také konfrontovat s českým názvoslovím.
Pokud je třeba některý článek pro ilustraci doplnit fotkami, na která nemám autorská práva ani svolení k použití na webu, ponechala jsem pod textem odkazy na stránky s těmito fotkami.
U původních divokých koní žijících ve volné přírodě mělo zbarvení velký význam jako ochrana před predátory. Nejvíce rozšířenou barvou byli plaváci (dun) a ostatní barvy vznikaly výjimečně jako náhodné mutace. Ty byly upevňovány až za pomoci člověka cíleným šlechtěním.
Přestože se říká, že "barva nejezdí", je zbarvení koně to první, čeho si všimneme. Naše barevné preference ovlivňují, ať už více nebo méně, vědomě nebo podvědomě, náš přístup ke koni. Atraktivně zbarvený kůň bude vždy středem pozornosti. Na výstavách a dokonce i v některých sportovních disciplínách může být na barvu koně brán zřetel. Některé plemenné knihy u svých koní povolují všechny či téměř všechny barvy, u jiných jsou povoleny jen některé (starokladrubský kůň, fríský kůň, haflinger atd.). Mnoho chovatelů se snaží odchovat hříbě atraktivní barvy.
Některé genotypy zbarvení s sebou můžou nést i zdravotní problémy, vedoucí třeba až k úhynu hříbat krátce po narození.
Pojďme se společně podívat, jak toto všechno vlastně funguje.
hanoverský plemenný hřebec Lopez-18